2006-10-15

The Break-Up - vítězná recenze (Yellow 2006/15)

Jak lehké je napsat recenzi na vlastní život?
Tenhle film mi dal opravdu zabrat. Stáli jsme ve zličínském multiplexu a přemýšleli, na co půjdeme. Na Piráty? Na Dům u jezera? Nabídka veliká, my se nemohli rozhodnout. Pak nás napadlo – půjdeme na Rozchod. Jenifer Aniston, Vince Vaughn, záruka perfektní podívané. O tom filmu mluví všichni, tak proč se nepobavit.
Pobavit se? Proč jsme si jen mysleli, že to bude komedie?
Celé to začne perfektně, Vince se doslova vetře Jen do života, tak originálně, jak jen to jde. Která z nás by mu nepodlehla? Pak se děj přenese o pár let dál, to je ta chvíle, kdy se diváci začnou ve filmu sami poznávat. I já jsem poznala sebe. Vince a Jen jsou párem, jako všichni ostatní, mají své problémy, hádají se o hloupostech, ale mají se pořád rádi. Až do té poslední hádky. Během té se rozejdou, definitivně. Definitivně? Jak definitivní je rozchod, když toho druhého stále milujete? A oni se milují, stále stejně, rozchod nerozchod, jen si to nedokáží říct. Místo toho budou doufat, že přijde ten druhý, omluví se a změní to, co už asi změnit nejde.
Ještě jeden malý problém je na snadě – oni spolu bydlí. A stejně paličatě, jako se nehodlají omlouvat, se nechtějí ani stěhovat. Navzájem si provádějí naschvály, jejichž jedinou obětí je vždy ten, kdo si naplánoval ponížit toho druhého. Situace se postupem času stává stále více beznadějnější.
Film má svým způsobem šťastný konec, alespoň jeden z nich si uvědomí, jaký byl hlupák. Už je ale pozdě, oba jsou tak vysílení nejen vztahem samotným, ale i rozchodem a následným dohadováním. Je pozdě, aniž by sami chtěli, ten rozešli se doopravdy definitivně.
Ten film se mnou doopravdy pohnul. Možná proto, že se sama v podobné situaci nacházím. Na svém vztahu jsem taky vždy pracovala, přála si trochu vstřícnosti, ale nikdy nedokázala definovat, co by to vlastně mělo být. Bohužel ani můj ex nebyl telepat, nedokázal vyčíst z mých unavených pohledů, že jediné, co potřebuji, je to, aby se taky chvíli snažil sám. A teď už je pozdě, teď už se nesnažíme ani jeden.
Na filmu oceňuji především realističnost. Nebyl to jeden z těch filmů, kde se milenci pohádají, oba se k smrti stápí a nakonec se k sobě vrátí s tím, že už se nikdy od sebe nevzdálí na krok. Charaktery obou postav byly tak civilní, že se v nich může najít doopravdy každý. A když se tak doopravdy stane, každý má možnost sám si ověřit, jak úžasný vztah to vlastně má. Procitnout v pravý čas, to je klíč ke štěstí.

Žádné komentáře:

Okomentovat