Zameškala jeho narozeniny… Často mívala problémy někomu popřát… Před několika měsíci se snažila utéct jinému oslavenci… Měla s gratulováním problémy… Měla problémy s projevováním jakýchkoli citů…
Měla den zpoždění, přesto se rozhodla že mu popřeje… Narozeniny jsou jedinečná věc, a tak si každý zaslouží jedinečné přání.
Do školy dorazila dřív. Dlouho si povídala s kamarádkou, ale před začátkem hodiny ji opustila. Uvědomila si, že musí projít kolem jeho třídy. Měla málo času.
Nebyl ve třídě… Pokračovala dál s cílem najít si místečko, kde přečká volnou hodinu. Došla až ke schodům, když si všimla blížícího se oslavence. Sice nebyl sám, ale zdá se, že jí to nevadilo. Byla pevně rozhodnutá popřát mu.
Zastavila se a vlídně se usmála. Úsměv byl jedním z jejích silných stránek. Smát se opravdu uměla. Dokázala se smát hlasitě i tiše, divoce i stydlivě. Své bílé zuby ukazovala na každém kroku. Zpozoroval její úsměv a to ho přimělo usmát se na oplátku. Pozdravili se. Věděla, že lepší okamžik se už nevyskytne. Byla to její chvíle…
„Tys měl včera narozeniny, že jo?“ Neustále se usmívala. Nestávalo se, že by se nesmála, přesto tento smích byl jiný. Bylo v něm cosi zvláštního, cosi omamného. Všiml si toho. Zahučel něco, co připomínalo souhlas, nebyl očividně ve své kůži. Byl omámen. Přibližoval se k ní.
„Osmnáctý…?“ Její sehraná roztržitost nesla své ovoce. Snažila se mu dívat do očí, ale její pohledy neustále směřovaly k jeho ústům. Její otázce se opět dostalo jen té rozpačité odpovědi. Už stál přímo před ní. Už nebylo návratu…
Chytila ho za ruku a přála mu všechny ty banální věci co se obvykle lidem přejí. Vypadal, že je mu naprosto jedno, co říká. Na přáních mu nezáleželo. Pomalu se k ní skláněl. Došlo jí, že ho bude muset políbit. Ještě stále měla dojem, že je to malý chlapeček, kterého polibek na ústa vyplaší. Stejně jako, když se seznámili. Tenkrát ho taky vyplašila jedním malým polibkem na pusu…
Tentokrát ho nechtěla líbat. Ale copak to šlo? Vnímala každý okamžik jako věčnost. Drželi se za ruku, ona už nemluvila. Dívali se jeden druhém u na ústa. Chtěla ho políbit maximálně na tvář. Ale nešlo to.
Políbili se. Trvalo to neuvěřitelně dlouho a oba si to uvědomovali. Nebylo to obyčejné přání. Polibek to vše změnil. Už pro ni nebyl malým stydlínem, ale dospělým osmnáctiletým mužem. Najednou byla ta vyplašená ona.
