Náhoda

Tak to všechno začalo. Nebyl to vášnivý příběh Romea a Julie, ani muzikálová romance Dannyho a Sandy, vlastně se to všechno událo drobnou náhodou.

Rána… a ticho… Okolo nás leží všechny naše věci. Ze všech lidí, do kterých jsem mohla vrazit, skočím do náručí klukovi, kterého zcela nenávidím.
„To chvíli nemůžeš dávat pozor? Jak se opovažuješ připlést se mi do cesty?“ Ječela jsem na toho chudáka, jako na největší nemehlo na světě. „Vidíš, cos udělal? Kdo to teď má sbírat?“ Beze slova se sehnul a udělal dvě hromádky. Hromádka mých věcí a jeho věcí. Tu svou zvedl a odešel. Vrhla jsem na něj vraždící pohled, zvedla svůj příděl a odešla druhou stranou. Snažila jsem se na tuto nehodu zapomenout.

Druhý den, když jsme se potkali u svých skříněk, věnoval mi opravdu žalostný pohled. Nepohla jsem ani brvou. Připravovala jsem se do školy. Cítila jsem jeho přítomnost stále blíž a blíž.
„Víš, já…“ Prudce jsem se otočila s nenávistí v obličeji. Nezapomenu mu to ponížení z minulého dne. „Zřejmě jsem čirou náhodou sebral něco, co patří tobě.“ Podával mi sešit s mojí osobní korespondencí. Tedy jenom částí. Velice osobní částí s více než šokujícím odhalením. Srdce jsem měla sevřené jako ve svěráku. „Promiň, ale četl jsem to.“ Jako obvykle se mi podíval hluboko do očí. Cítila jsem se nahá.
„Jak jsi mohl? Jak jsi jenom mohl? Co je ti do toho, co si s kým píšu?“ Začínala jsem být hysterická.
„Nejsi taková, jakou se děláš…“ Otočil se a odešel.

Přemýšlela jsem. O jeho slovech, o jeho očích, o něm. Nemohla jsem ho vyhnat z hlavy. Z nenávisti se stával odlišný cit. Když jsem ho potkala na chodbě, už jsem necítila nenávist. Jenže ještě pořád tu jsou přátelé. Tak náhlá změna? Zplodí posměch. Nikdy. Navrch se mé city nezměnily. Ale uvnitř tiše šílím.

Další ráno se naše pozice změnily. Nevšímal si mě. Nesnáším, když si mě někdo nevšímá.
„Víš, přemýšlela jsem, chtěla bych se ti omluvit, za ty moje hysterické scény. Už jsem prostě taková…“
„Já vím. Vždycky jsem to věděl. Čekal jsem, že se to změní.“
„Tys o tom věděl? O všem?“
„Samozřejmě.“ Usmál se. Jsem ráda, že se to změnilo. Chtěla jsem odejít. „Nechtěla bys večer někam jít?“
„Chtěla…“

Co se dá říct? Spousta lidí podobný příběh zažilo, spousta ho nepochopí. Ale jen ti, co ho prožili si mohou být jistí, co bylo dál.