"Já už fakt nemůžu dál. Ne takhle. Proč musíš bejt takovej? Ty nemáš bejt proč naštvanej. Už zase se kvůli tobě cejtim jak absolutní kráva."
No tak jsme se hádali... No tak jsme se hádali kvůli blbostem... Co jinýho by se dalo čekat, když spolu tráví čas dva cholerici... Nikdy jsme se nehádali konstruktivně... Všechny ty časopisy pro ženy to říkaj jasně, stanověj celej postup pro ideální hádku... Ale jak se dá ideálně hádat... Já když jsem v ráži, tak už nepřemejšlim... A jsem si dost jistá, že Ty taky ne... Když se už začnu hádat, tak proto, abych křičela, řvala, ječela a brečela a doufala v usmíření... Protože to je na tom všem to nejlepší... Ty dva tejdny po hádce jsou vždycky tak úžasný, máš se na pozoru, neprovokuješ mě, skoro to vypadá, že už v tom i umíš chodit...
Co bylo horší bylo to, když jsme se nehádali... Ty víš nejlíp, jak mě to někdy deptalo... Ale někdy ani ta nejsladší vidina usmíření nenakopne člověka, aby ze sebe costal, co si myslí... A ty víš, jaký já mám problémy s tim to ze sebe vystrkat... Ne na papír, ne do deníku, ale do očí... Já to prostě neumim... Ale za to jsem se už omlouvala několikrát... Já vím, že jsem to dělala špatně, to, že jsem pokaždý zkousla zuby a počkala, až se uklidnim, až mě přejde vztek z něčeho, co jsi mi opět přednesl.
Myslíš, že mě bavily ty moje hysterický excesy? Nenáviděla jsem to... Nechápu, že musim hnát všechno z extrému do extrému... Buď absolutní ticho, ani slovo po dlouhý minuty, nebo hodiny; nebo řev, dost čast spojenej s pláčem, nechápu, že se vždycky dokážu tak namotivovat, že se mi spustěj slzy... Nic mezi tim, žádný "Miláčku, ale s timhle já nesouhlasím, doopravdy na tom trváš?", rovnou Itálie.
Jenže s Tebou to fakt neni nijak těžký, víš jaký je, když se ti člověk snaží oponovat? Já vim, jsme oba jedináčci a každej musíme dosáhnout toho svýho. Já. Já... JÁ! Vždycky když se mi něco nelíbilo, když jsi mě něčim naštval a já jsem ti to dokonce i řekla, obrátil jsi to proti mně takovym způsobem, že byses nemusel bát neúspěchu ve své nadcházející politické kariéře. Vždycky jsem se cejtila jako úplnej trotl... Proto jsem se přestala bránit. Proto ti vše procházelo. Proto jsem vždy tak dlouho čekala, než jsem ze sebe dostala, co mi vadí... Proto už bylo naposledy pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat